V roce 2003 jsem si dovezl z Francie havarovanou červenou Zafiru A s 1,6 – motorem (tedy spíš „motůrkem“ :o)
Celkem solidní „lenochod“ a jako správný český šetřílek se zlatými ručičkami jsem zakoupil českou sadu od Lovtecu Magic 2 pro přestavbu LPG. Dva dny jsem instaloval toroidní nádrž, potrubí, reduktor, filtry, sekvenční vstřikovače, kabeláže. „Naplížil“ jsem na plyn přes 100.000Km a bylo na čase v roce 2006 modernizovat vozový park.
Při mé klidné povaze jsem neměl problém dosahovat stovky za nějakých krásných 17 vteřin.
Začal jsem v roce 2006 se poohlížet v evropě po nějaké lehce nabourané tehdy ještě velmi relativně nově uvedené Zafiře B na český trh – březen 2006. Začal jsem „Googlit“ a asi snad jen po dvaceti vteřinách se objevila naše modrá „Šmoulinka“. Nikdy jsem nehledal OPC a nějak to samo přišlo.
Zde jsou fotografie z inzerátu
Samozřejmně jsem to ihned začal konzultovat s rodinou a kamarády a tehdy mne všichni od tohoto havarovaného vozu odrazovali – zdůrazňuji VŠICHNI :o). Každý odsuzoval bouračky. Nicméně tvrdohlavě jsem začal řešit Eura, fax na rezervaci, smlouvání s německými soudruhy a už se fičelo do Německa jen na základě těchto fotek. Největší argument bylo – nové auto 2 měsíce staré najeto 400km a ještě k tomu předváděčka s německého Oplu takže nultý majitel :o)
Třetí den auto bylo v garáži. A já věděl, že jeto láska na první pohled.
Velmi hrdině jsem si namlouval, že spotřeba v německém TP tuším něco kolem 7,9 l/100km je krásná :o)…..životní omyl… Druhý životní omyl by, že jsem si v roce 2006 namlouval, že všechny klíčové díly seženu na vrakáčich.
A takhle vypadalo lehce očesané auto před opravou
Kromě plechařiny jsem nesehnal v okruhu 1000km skoro nic. Takže směr Opel a spoustu věcí jsem kupoval v originále. Bohužel jsem se nikdy nesmířil s tím, že by nějaký čudlík, krytka, zobáček chyběl. Tak jsem listoval v EPC a dělal si seznamy dílů, který byl dlouhý jako toaletní papír. Nicméně pak nastala mravenčí práce s čísly a zkoumal jsem co pasuje z Háčka, Géčka…. Takže komunikace na vrakovištích probíhala následně: „máte vodní chladič na dvoulitr OPC? – nemáme…… a máte vodní chladič na 1.9 Diesel ? – máme a přitom se jednalo o stejný díl :o)
Největší problém byl s převodovkou M32 pro Z20LEH. Měl jsem vlasovou prasklinku v krytu diferenciálu. Na vrakovištích nic a v Oplu mi řekli, že kromě gufer a zátky pro plnění olejem nelze na tuto převodovku koupit nic – tento stav trvá dodnes. Lze převodovku výměným způsobem s doplatkem opravit (tuším, že něco kolem 100.000 Kč) upsssss…… Takže už se žhavil TIG a vznikl nejúžasnější aerodynamický housenkový převodovkový hliníkový svár v historii OPC. Dnes po 200.000 km stále drží a nekape :o)
S porodními bolestmi vyměněná levá přední čtvrtka karoserie, podvozek natáhnut na elektronicky měřené stolici a šup do lakovny – a už se míchala „Arden Blue“ :o)
Potom opravit kabelové svazky, hodit motor zpět do auta, vymazat crash s airbagové jednotky, spárovat vyměněnou jednotku motorového prostoru, doladit interiér, naplnit klimu a fičet natankovat Natural 98.
Bez značek jsem projezdil celou noc, vůbec jsem nechtěl jít spát :o)
Odzkoušeno a nastal cirkus s dovozem. Opel Zafira B OPC byla mimo veškeré tabulky, sháněl jsem homologační papíry u dealera Oplu, dokonce jsem do toho namočil Dekru – (výzkumný ústav motorových vozidel) v Praze a podařilo se nakonec přihlásit. Tehdy byla udejně má Zafira B OPC první v ČR přihlášena do registru. Proto jsem údajně šlapal cestičku v byrokratické cestě dovozové technické prohlídky. Musel jsem si ohlídat, aby v TP byly řádně zapsány 18“ a 19“ kola. Pořád tam cpali 16“ a 17“. Dnes už s tím problém není. Globalizace dosáhla i na registr technických dat na STK.
No a díky takto novému autu (byť deklarované jako totálka) bych chtěl poděkovat českému daňovému systému, který mne ztrestal platbou DPH za dovezené mladé auto s méně než 6000km a mladší 6 měsíců.
